Alena Zárybnická: Co si předpovím, to si ve Špindlu odcházím

Váš domov je tedy už skutečně v Krkonoších?

Ano. Netvrdím, že jsem tu pořád. Snažím se hodně cestovat a poznávat. Hlavně evropské hory. Ale když se řekne doma, je to tady – v Krkonoších.

Říkáte o sobě, že jste zimomřivá. Není to paradox, přestěhovat se do vyhlášeného lyžařského střediska, kde zimy dokážou být velice tvrdé?

Zimomřivá skutečně jsem, ale kvůli krásným chvílím v horách to ráda překonám. Navíc dnešní technologie dokážou zateplit člověka tak, jak se o tom ještě před dvaceti lety nikomu nesnilo.

Doma ale asi v péřové bundě nechodíte a účty za teplo dnes nejsou žádná legrace…

Chodím – v péřové vestě! Když dlouho sedím u počítače, je mi v peří příjemně. Jistě, s cenami energií je to tak, jak je. Ve Špindlu máme v některých domech zaveden plyn, v jiných ne. Někde se topí akumulačkami, jinde přímotopy. A změnit vytápění v panelovém domě, ve kterém žiji, jde velice těžko. Oblepit byt solárními panely samozřejmě nejde, takže chovat se ekologicky není vůbec jednoduché. Na druhou stranu – čím více energetických firem nám bude nabízet různá chytrá řešení, tím snáze se společenství vlastníků dokáže jednou dohodnout na tom, jak v otázce tepla do budoucna postupovat. Alespoň v to doufám.

Když už jsme zmínili teplo, jaký je váš názor na globální oteplování?

Na to nelze mít jiný názor, než že existuje. Měli bychom ovšem říkat změna klimatu. Jde o částečně přirozený cyklus planety, který nastartovala sama příroda, ale my jsme ho podpořili. A můžeme pouze diskutovat o tom, do jaké míry. Faktem nicméně zůstává, že se celoplanetárně posouváme k vyšším teplotám. Srovnávat můžeme nejen za období, kdy se měří základní meteorologické prvky, ale i za delší dobu – například díky rozborům antarktického ledu.

Globální oteplování má zřejmě prsty nejen v sušších měsících, ale také v nebezpečných meteorologických jevech, jako bylo loňské tornádo na Moravě. Co ho vlastně zapříčinilo?

Sucho souvisí s rostoucím výparem při vyšších teplotách. Projevuje se v různých místech planety různě. Někdy je výraznější, jindy méně zřetelné. Silné bouřky s tornády se stejně jako jiné extrémní projevy počasí můžou vyskytovat častěji, než jsme byli zvyklí. V případě jihomoravského tornáda šlo navíc o nešťastnou souhru okolností. Pro svůj postup si vybralo trajektorii silnice, v podstatě ji kopírovalo. A jelikož jsou na Moravě vesnice poskládané podél dlouhých silnic, byly následky katastrofické. Kdyby tornádo prošlo napříč, zničilo by třeba jen dva tři domy.

Hrozí tornádo i Praze?

Ono už tu bylo, na Vyšehradě ve 12. století, zmiňuje se o něm Kosmova kronika česká. Ale pokud myslíte současnost, není to vyloučené. Tornáda ráda chodí po rovině a vznikají v tzv. supercelách – ve velmi silných bouřkách, které se můžou objevit kdekoli. Třeba na rovince před Prahou a pak může projít i metropolí. Neříkám tím, že se to stane – ale vyloučit to nemůžeme.

S jakou přesností a na kolik dní dopředu lze předpovídat počasí?

To záleží jak a kde a v jaké povětrnostní situaci. Někdy ani nevíme, jak bude za hodinu, protože situace je dynamická a špatně předpověditelná, někdy jsme si jisti počasím i na deset dní dopředu. Ale obecně platí, čím vzdálenější doba, na kterou předpovídáme, tím méně je předpověď úspěšná. Na nejbližší období předpovídáme v konkrétních číslech, na delší úsek v trendech, které se mohou, a nemusí splnit, nebo v průměrech. A ještě k tornádům – můžeme předpovědět výskyt supercel, ale nemůžeme říct, která z nich skutečně tornádo bude generovat a kudy bude procházet. To neumí nikde na světě.

Pražské počasí se asi předpovídá lépe než pro horská střediska…

Obecně ano, protože předpovídat je těžší tam, kde je komplikovanější terén. Kde je terén rovinatý a počasí homogenní, předpovědi vycházejí přesněji. Krkonoše, Alpy či Himálaj jsou proto pro předpověď komplikovanější než třeba Polabí.

Je naše hlavní město svým podnebím nějak specifické?

Praha má kvůli svojí zástavbě velký tepelný ostrov, který ovlivňuje mikroklima. To je prokázané, spočítané a dokladované. Proto třeba v Klementinu naměříme vyšší teploty než na okrajích Prahy. Pražská meteorologická stanice Karlov je zase větrná hůrka, když tady či v Ruzyni fičí, Libuš bývá v závětří. Ale co je pro Prahu nejtypičtější, má docela velké převýšení. Když se to vezme od Vltavy k Bílé hoře, nadmořská výška hraje při stanovení teploty v konkrétním místě velkou roli.

O tom ví svoje i pracovníci Pražské teplárenské. Potrubí pod Vltavou je v nadmořské výšce 158 metrů a v Kobylisích zase 328 metrů nad mořem. Hraje rozdíl 170 metrů nějaký rozdíl?

Obecně platí, že rozdíl v teplotě je zhruba 0,65 stupně Celsia na 100 metrů nadmořské výšky. O dvě stě metrů výš může být až o dva stupně chladněji. Pokud je inverze, teplota s výškou roste. A kdy se zrovna zlom v průběhu teploty s výškou trefí do místa, kde jste, může být rozdíl 5 až 7 °C na pár metrech. Typické je to třeba pro údolí Vltavy – bývá při inverzích výrazně chladnější než sídliště na okraji Prahy. Záleží ale na konkrétní situaci.

Takže není vůbec divné, když jede kurýr z jedné strany Prahy, kde svítí sluníčko, na její druhý konec a přijede mokrý od deště…

To je zase pro změnu situace, kdy se třeba v přílivu vlhkého vzduchu typicky od severozápadu tvoří rychlé přeháňky. Víme, že přijde takhle proměnlivé počasí, ale neumíme spočítat, kdy a kde se – třeba i hodně intenzivní – přeháňky budou vyskytovat. 

Je vůbec pravda, že aprílové počasí je pouze v dubnu?

Aprílové počasí může nastat třeba už v lednu. Záleží na tom, jak se která zima vyvíjí. Ale typická aprílová proměnlivost je pro nás meteorology dobrá, tu my potřebujeme, abychom se uživili (smích). Ne, vážně je dobrá, abychom si vyzkoušeli, co umí modely v tak komplikovaných situacích. Každopádně – duben mám ráda i z jiného důvodu. Prvního dubna 1960 odstartovala první čistě meteorologická družice Tiros-1. Ta nafotila první obrázky a pohled z výšky.

Už vás počasí někdy napálilo?

Nejen na apríla. To si pak člověk uvědomí, že na některé věci jsme pořád dost krátcí. Když je jinak, než má být, jako první zkontroluji, zda si správně myslím, co je dneska za den. Ale jsem ráda, že závažné situace, jako byla třeba lednová vichřice Nadia (podle Britů Malik), kdy na Sněžce foukalo více než 180 km/hod., jsou správně předpovězené týden dopředu. Stejně tak modely dobře spočítaly skoro týden předem to vydatné sněžení na konci ledna. Na horách skutečně těch 30 cm za den napadlo. A co jsem si předpověděla, to jsem si taky odházela (smích).

Hodně lidí používá meteorologické aplikace. Stále platí, že nejpřesnější předpovědi mají Norové?

To už dávno není pravda. Norové byli první v tom, že vytvořili srozumitelnou aplikaci a nabídli uživatelům údaje, které chtěli vidět. Ale kdybychom hodnotili kvalitu předpovědi třeba pro střední Evropu, existují bezpochyby přesnější modely. A ještě lepší je mít vedle sebe srovnání více numerologických modelů, což nabízí například aplikace Meteoblue.

Jsou na vás diváci zlí, když předpověď počasí nevyjde?

Zlí? Ne! A za postřehy, že něco někde nebylo tak, jak se čekalo, jsme vždycky byli a jsme vděční. Zpětná vazba je dobrá učitelka. Dřív chodily dopisy, dneska lidé sem tam pošlou mail. Protože mají přístup k datům, sami vidí, že ne vždycky to sedí a že interpretace modelových výpočtů není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Je to velký rozdíl oproti době, kdy jste s předpovědí počasí začínala?

Tehdy bylo velice složité získat nějaká data. Měla jsem třeba na letišti mezi dvěma věžemi nataženou anténu a stahovala si díky mezinárodní spolupráci přes přijímač z nějaké ponorky data, abych viděla alespoň jeden snímek z družice a jednu mapu. A malovala jsem si průběhy výšky, tlaku, rosného bodu. V té době, co řekl meteorolog, bylo svaté.

Pokud byste nebyla meteoroložkou, jakou profesi byste vykonávala?

Chtěla bych být ještě užitečnější, než mohu být nyní, když dobře předpovím nebezpečný meteorologický jev. Myslím si, že bychom v životě měli dobře dělat to, pro co jsme se rozhodli. Kdyby to nebyla meteorologie, chtěla bych pomáhat v důležitějších věcech, než je předpověď počasí. Být třeba doktorkou nebo záchranářkou. Když je vám zle, je přece úplně jedno, jestli prší, nebo svítí slunce…

Poskytujete horolezcům meteorologické předpovědi, hledáte optimální čas pro jejich výstup. To také může zachraňovat životy. Jsou vám po návratu alespoň vděční?

Ano, někteří dokážou být vděční (smích). Mám doma spoustu sošek Buddhů a jiných originálních dárků. Mára Holeček a jeho parťák Zdeněk Hrubý mi kdysi z Pákistánu přivezli věšteckou kouli. A rok potom bič, abych ji mohla prohánět (smích).

Napsala jste knížku o výletech do Alp, nyní připravujete knihu o cestách v obytném autě. Kdy si v ní čtenáři zalistují?

Na apríla by kniha mohla být venku, když to klapne, možná pak budu mít duben ještě raději (smích). A těším se do důchodu – to si obytku pořídím a budu kočovat po horách!

Od března běží na ČT Sport váš cyklus S legendou přes hory...

Točili jsme v létě s Márou Holečkem. Vzdáváme hold nejlepším lezcům Česka, těm, kteří dokázali posouvat hranice skalního i himálajského lezení. Díky tomu jsem se znovu mohla potkat s legendami – s Joskou Rakoncajem, s Poldou Sulovským, s Honzou Trávníčkem. Naslouchat jejich příběhům je inspirující. I pro život v nížině. 

Alena Zárybnická

Česká meteoroložka, moderátorka a dramaturgyně. Od roku 1997 moderuje Předpověď počasí v České televizi. Vystudovala meteorologii a ochranu prostředí na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dvacet let se aktivně věnovala sportovnímu létání. Od roku 1999 připravovala zpravodajství a dokumenty o sportovním létání a parašutismu pro Redakci sportu ČT. Její otec sportovně létal na motorových letadlech i na větroních. V České televizi v letech 2000 až 2009 moderovala pořad Sama doma. Je také tváří sbírkového projektu Pomozte dětem a spoluautorkou knih Skoro jasno a Když se blýská na časy. Od ledna 2015 moderuje v Českém rozhlase svou talk show Zálety Aleny Zárybnické, podle které vydala knihu. Pro Českou televizi připravuje a moderuje pořad Na skialpech přes hory. V květnu 2021 jí vyšla kniha Alpami na kole, na duben chystá její druhý díl.