Co vás zajímá

Fakturace tepelné energie v kWh vám umožňuje vzájemné srovnávání cen s komoditami dodavatelů plynu a elektrické energie. Přepočet spotřeby si můžete kdykoliv ověřit pomocí vzorce: 1GJ = 1/3,6 * 1000 kWh.

Odběrové diagramy nejsou objednávkou tepla pro budoucí období. Jsou pomůckou pro spravedlivé rozdělení stálých nákladů mezi všechny odběratele. Vychází se z množství skutečně odebraného tepla v posledním uzavřeném zúčtovacím období (minulý kalendářní rok), a pro nadcházející období se do diagramu promítají očekávané změny jakou je snížení odběru díky zateplení objektu podložené projektovou dokumentací.

Pokud k přerušení dodávek dojde ze strany dodavatele na dobu delší než 3 dny, je výpadek zohledněn ve vyúčtování a odběratel platí méně. Toto se však nevztahuje na plánované odstávky na údržbu.

U novostaveb, kde není známa historie odběrů, se stálá platba určuje podle příkonu stanoveného projektantem.

Jeden kubík (m³) není měrnou jednotkou pro teplou vodu, a proto pro tuto hodnotu není určena cena. Teplá voda, kterou se myjeme, je vlastně pitná (studená) voda ohřátá tepelnou energií ve výměníkové stanici pro váš objekt. Spotřebitel tedy platí za spotřebovanou studenou vodu a tepelnou energii potřebnou pro její ohřev na teplotu v rozsahu 45 - 60 °C. Pro zajištění teploty vody v okamžiku otočení kohoutkem musí být v objektu cirkulace, která 24 hodin denně vede vodu mezi výměníkem v předávací stanici a vodovodním kohoutkem.

Z tohoto důvodu měříme spotřebu studené vody a množství tepla dodaného pro její ohřev. Spotřebu tepla měříme na vstupu do výměníkové stanice. Spotřeba teplé vody se tedy neměří na kubíky (m³), ale v GJ dodaného tepla a objemu spotřebované studené vody.

Příčina problému je zpravidla identifikována v sekundárních rozvodech u odběratele, a to nejen z důvodu nízké teploty na výstupu u konečného zařízení, ale také například z důvodu nezajištěné pravidelné cirkulace teplé vody v objektu, slepých ramen, neobydlených bytů, apod.

V případě odhalení bakterie doporučujeme kontaktovat odbornou topenářskou firmu, která provede kontrolu rozvodů, nalezne příčinu stávajícího stavu a navrhne řešení jejího odstranění. Dále doporučujeme zadat provedení kontrolního odběru od některé z akreditovaných laboratoří.

Informace hygienické stanice zde.

Další informace o Legionelle zde. 

Dvousložková cena je rozdělena na platbu stálou a proměnnou. Proměnná složka závisí zejména na ceně paliva a je vázána na skutečné množství vámi odebraného tepla registrovaného na měřiči odběrného místa (v GJ). Ve stálé složce platíte za připojení k soustavě a za připravenost dodavatele dodat vám teplo kdykoliv bude potřeba. Náklady stálé složky jsou rozúčtovány v poměru jakým se jednotlivá odběrná místa podílejí na celkových dodávkách tepla za srovnatelné období. Vychází se tedy opět z odebraného množství registrovaného měřičem za zvolené srovnatelné období, kdy pro všechny odběratele byly stejné klimatické i technické podmínky, a spravedlivým způsobem je určen podíl odběratele na stálých nákladech.

Odběrové diagramy nejsou objednávkou tepla pro budoucí období. Jsou pomůckou pro spravedlivé rozdělení stálých nákladů mezi všechny odběratele. Vychází se z množství skutečně odebraného tepla v posledním uzavřeném zúčtovacím období (minulý kalendářní rok), a pro nadcházející období se do diagramu promítají očekávané změny jakou je snížení odběru díky zateplení objektu podložené projektovou dokumentací.

Pokud k přerušení dodávek dojde ze strany dodavatele na dobu delší než 3 dny, je výpadek zohledněn ve vyúčtování a odběratel platí méně. Toto se však nevztahuje na plánované odstávky na údržbu.

U novostaveb, kde není známa historie odběrů, se stálá platba určuje podle příkonu stanoveného projektantem.

Gigajoul (GJ) je jednotka fyzikální veličiny práce označovaná Q, kterou se v teplárenství stanovuje spotřeba tepla – jedná se o hodnotu 10⁹ Joulů. Vedlejší používanou jednotkou je jednotka MWh.

Platí přepočet:

1 MWh = 3,6 GJ; 1 GJ = 0,2778 MWh

Megawatt (MW) je jednotka fyzikální veličiny výkonu označovaná P, kterou se v teplárenství stanovuje tepelný výkonu MW (kW) – jedná se o hodnotu, která se rovná 10⁶ W. Vedlejší používanou jednotkou je jednotka GJ/h (1 GJ/h = 0,2778MW nebo 277,8 kW; 1 kW = 3,6 MJ/h).

Spotřeba teplé vody se měří ve většině případů na tepelném zdroji - pro bytový dům je to výměníková stanice. Tam je centrální měřidlo a z něj se získá celková hodnota odběru a podle odečtu údajů bytových vodoměrů se stanoví spotřeba jednotlivých bytů. Je ovšem třeba vědět, že bytový vodoměr je pouze poměrové měřidlo. Teplá voda (celková spotřeba) se ve smyslu vyhlášek Ministerstva průmyslu a obchodu, navazujících na zákon č. 458/2000 Sb., rozpočítává na spotřební složku (70-90 % celkových nákladů dle spotřeby bytových vodoměrů) a základní složku (10-30 % dle plochy bytu). Základní složka představuje náklady na udržení parametrů teplé vody v rozmezí daném vyhláškou Ministerstvem průmyslu a obchodu tj. teplota vody na výtoku u spotřebitele musí být celoročně v rozmezí mezi 45 - 60°C, a to v době minimálně od 6.00 do 22.00 hodin mimo odběrní špičky. Pro dodržení těchto parametrů je nutné udržovat cirkulaci teplé užitkové vody mezi zdrojem a místem odběru. Základní složkou celkových nákladů na teplou vodu jsou tedy náklady na provoz technologie zajišťující tuto cirkulaci v rozvodu teplé vody. Cena vody je dále tvořena platbou za odebrané studené vody a tepelné energii potřebnou na její ohřev na 45°C - 60°C.

Ve vytápěném domě se teplo šíří nejen od radiátorů nebo potrubím topného systému, ale i vzduchem a konstrukcí budovy nebo přes mezibytové příčky a stropní konstrukce. Těmto přestupům tepla nelze zabránit a jejich velikost je dána především tepelně-technickými vlastnostmi použitých stavebních materiálů, stavebním řešením a rozdíly teplot v jednotlivých prostorách. Budou-li v některé místnosti, nebo v některém bytě, všechna otopná tělesa uzavřena, může být odečet na rozdělovači topných nákladů (RTN) nulový, ale zároveň z toho neplyne, že v této místnosti nebo v tomto bytě nebylo spotřebováno žádné teplo. Ke spotřebě tepla v takových prostorách dochází, a to přestupem tepla ze sousedních vytápěných místností. Uvedený případ je běžný v případě společných prostor. Teplo spotřebované ve společných prostorech je rozpočítáváno každému stejným dílem a podíl nákladů, představující tuto energii, na celkových nákladech určí majitel nebo provozovatel objektu. Takovéto náklady jsou základní složkou nákladů na tepelnou energii.

Patní měřiče tepla jsou zpravidla ve vlastnictví dodavatele. Měřiče jsou pravidelně zkoušeny a úředně ověřovány. Podle údajů tohoto měřiče dodavatel účtuje odběratelům spotřebu tepla. Dodavatel jej osazuje u spotřebitele na vlastní náklad a stejně tak jej na své náklady udržuje a v případě poruchy vyměňuje. Má-li spotřebitel pochybnost o správnosti údajů měření nebo zjistí-li poruchu na měřícím zařízení, má právo měřicí přístroj nechat přezkoušet dodavatelem. Ten je povinen na základě odběratelovy písemné žádosti měřící zařízení do 30 dnů od nahlášení závady přezkoušet, a je-li vadné, vyměnit. Odběratel je povinen poskytnout dodavateli k výměně měřícího zařízení potřebnou součinnost. Je-li na měřícím zařízení zjištěna závada, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a výměnou dodavatel a v opačném případě, jestliže závada zjištěna není, hradí náklady spojené s jeho přezkoušením a výměnou odběratel.

Dodavatel je zpravidla vlastníkem (nebo uživatelem na základě smlouvy) všech venkovních potrubních systémů dopravujících teplou vodu pro otop a teplou vodu až k předávacímu místu. Jedná se o rozvodné tepelné zařízení v rozsahu dle definice energetickým zákonem. Předávací místo je definováno smlouvou. V praxi to znamená, že od tohoto místa jsou veškeré rozvody označovány za vnitřní, a jsou ve správě a vlastnictví majitele domu. Jedná se o odběrné tepelné zařízení v rozsahu dle definice energetického zákona. Do správy majitele domu spadá i samostatný elektrický okruh pro napájení měřidla, tj. el. vedení a jistič. Jistič je ovšem opatřen plombou od dodavatele, aby se zabránilo nežádoucímu ovlivňování měření. Existují výjimky a to takové, kdy jedna teplovodní přípojka (topení i teplá voda) je zakončena patním měřičem u jednoho z několika domů jednoho majitele. Od tohoto domu s měřenou teplovodní přípojkou je vedena přípojka k dalším domům. Správcem a majitelem teplovodu vedeného mezi jednotlivými domy je zpravidla majitel nebo správce domů.

K přerušení nebo omezení dodávky tepla a teplé vody dochází pouze ve výjimečných případech. A to, mimo jiné, hlavně z těchto následujících důvodů:

• Při bezprostředním ohrožení zdraví nebo majetku osob a při likvidaci těchto stavů
• Při stavech nouze nebo činnostech bezprostředně zamezujících jejich vzniku
• Při provádění plánovaných stavebních úprav, oprav, údržbových a revizních prací a při připojování nového odběrného místa, pokud jsou oznámeny nejméně 15 dní předem
• Při provádění nezbytných provozních manipulací na dobu 4 hodin
• Při havarijním přerušení či omezení nezbytných provozních dodávek teplonosné látky nebo paliv a energií poskytovaných jinými dodavateli
• Při nedodržení povinností odběratele podle § 77 odst. 4, energetického zákona (tj. došlo-li ze strany odběratele k provozování vlastního náhradního či jiného zdroje bez písemné dohody s dodavatelem)
• Při vzniku a odstraňování havárií a poruch na zařízeních pro rozvod a výrobu tepelné energie na dobu nezbytně nutnou
• Jestliže odběratel používá zařízení, která ohrožují život, zdraví nebo majetek osob nebo ovlivňují kvalitu dodávek v neprospěch dalších odběratelů
• Při neoprávněném odběru

Plánované odstávky má dodavatel povinnost hlásit odběrateli ve lhůtě 15 dnů před začátkem odstávky. Tyto odstávky jsou určeny pro provádění oprav a údržby technologie.

Odběrná špička znamená odběr teplé vody vyšší než je projekční maximum předávací stanice pro daný objekt. Jednoduše řečeno, každá předávací stanice je projektována na tzv. nesoučasný odběr, tj. na běžnou situaci, kdy nelze předpokládat, že všichni odběratelé najednou otevřou kohoutky s teplou vodou. Protože podobná situace nastává pouze mimořádně, bylo by zbytečné projektovat předávací stanici pro tento případ, kdy by využití její plné kapacity přicházelo v úvahu jen ojediněle. Odběrná špička není časově omezena.

Zdrojem teplé užitkové vody pro odběratele je předávací stanice, kde dodavatel ohřívá studenou pitnou vodu z vodovodní sítě. Vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 194/2007 Sb. určuje vlastníkům objektu povinnost udržovat parametr teploty teplé vody ve stanoveném limitu. Teplota vody na výtoku u spotřebitele musí být celoročně v rozmezí mezi 45 - 60°C, a to v době minimálně od 6.00 do 22.00 hodin mimo odběrní špičky, ve které je umožněna možnost krátkodobého poklesu. Dodavatel tepla uskutečňuje dodávky tak, aby tyto požadované parametry mohl vlastník objektu (odběratel) dodržet.

V průběhu otopného období je dodavatel připraven celodenně dodržet na předávacím místě (pata domu) takové parametry teplonosného média (topné vody), aby v průběhu otopného období vlastník objektu mohl v době od 6.00 do 22.00 hodin zabezpečit pro jednotlivé prostory vnitřní teploty v souladu s vyhláškou č. 194/2007 Sb. V souladu s toutéž vyhláškou může vlastník objektu (SVJ) v době od 22.00 do 6.00 hod. vytápění obytných místností a v neprovozní době ostatních vytápěných prostor podle potřeby omezit nebo krátkodobě přerušit do té míry, aby byly dodrženy požadavky jejich teplotního útlumu zajišťujícího tepelnou stabilitu místností. I v této době dodavatel tepla zajišťuje dostatečné množství tepelné energie o potřebných parametrech pro plnění povinností odběratele (vlastníka objektu).

Jednoduše řečeno, dodavatel je povinen udržovat dodávky v takové kvalitě, která zajistí v jednotlivých místnostech vytápěných objektů tolik tepla, kolik stanoví projekt stavby, aby dosažené průměrné teploty vnitřního vzduchu dosahovaly výpočtové teploty vnitřního vzduchu stanovené projektem budovy, a umožní tak odběrateli naplnit požadavky vyhlášky č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům.