Nikola Zdráhalová: Závodím raději s muži než se ženami

Až do svých 15 let jste hrála lední hokej. To bylo kvůli tatínkovi, který byl hokejovým trenérem?

Spíš kvůli bratrovi. Jsem z pěti sourozenců a můj nejstarší bratr se věnoval právě hokeji. Byl pro mě velkým vzorem, dokonce jsem se jako dítě ostříhala jako on.

Byla jste v chlapeckém, nebo dívčím týmu?

Ze začátku jsem hrála pouze v chlapeckém týmu, kde jsem hrála za starší a mladší dorost. Občas jsem si zahrála i o kategorii níže, protože to dívky měly povolené. Pak jsem začala absolvovat soustředění a zápasy se ženami, kde jsem se necítila moc dobře. Ženský hokej je jiný, není tak kontaktní. Souboje tělo na tělo jsou zakázané.Neměla jste při hře s chlapci obavu, že vám třeba i neúmyslně ublíží?Můj tým si mě hodně bránil, o to víc, když jsem hrála v týmu se svým bratrem. Když mi soupeř ublížil, šel si to s ním spoluhráč z týmu nebo brácha vyřídit. Nebylo se čeho bát.

Nosí holky na led tutéž sportovní výstroj jako kluci?

Až na ochranu intimních partií mají stejné vybavení.Co vás přivedlo k rychlobruslení?Lední hokej vždy byl a bude mojí srdeční záležitostí. Bohužel ženy v něm nemají v Česku téměř žádné uplatnění. Pokud se chtějí tomuto sportu věnovat, musí odejít do zahraničí. Mě k rychlobruslení přivedla vlastně náhoda. Hokejový trenér si mě vybral, abych jela na dětskou olympiádu, ale protože v hokeji byla spousta hráčů, padla volba na rychlobruslení. Po dětské olympiádě maminka zkusila kontaktovat trenéra Petra Nováka, jestli by mě nechtěl do týmu. V té době měl ale plný stav a ozval se nám až za dva roky. Na svou kariéru rychlobruslařky jsem si tedy ještě musela nějaký čas počkat. S rychlobruslením jsem začínala až v 15 letech, což je myslím, docela pozdě. 

Zamilovala jste se do rychlobruslení hned?

Přiznám se, že ve chvíli, kdy jsem byla nominována na dětskou olympiádu, jsem o tomto sportu vůbec nic nevěděla. Ani jsem netušila, jakou technikou se jezdí. Závod jsem odjela na svých hokejových kanadách. Hokej se mi neopouštěl lehce. Táta si chvíli myslel, že zvládnu oba sporty, ale to nešlo. Myslím, že byl docela zklamaný, když jsem hokeje nechala. U nás v rodině totiž platí, že hokej je zkrátka hokej.

Jak se liší bruslařská technika v obou sportech?

Zcela zásadně. A není jednoduché si na novou techniku zvyknout. Rychlobruslařské boty mají delší nože, takže musíte při přešlapování dávat jinak nohy. Kanady jsou vyšší, sahají až nad kotník a lépe vám drží nohu. Rychlobruslařské boty vám takovou oporu nezajistí, takže jste si s nimi méně jistí. Navíc jsou to takzvané klapačky, což znamená, že se stejně jako u běžek pata odlepuje od nože.Situace v zatáčkách opravdu působí někdy nebezpečně. Hodně bruslařů už ví, jak si před zatáčkou dobře najet a jak ji projet, aby neztratili rychlost. U pětistovky je to hodně důležité, záleží tam na každém kroku. Kolikrát když koukám na sprintery, otáčím se nebo zavírám oči. Nejhorší je, když je vidím padat k ledu. 

Kterého úspěchu v rychlobruslení si nejvíce ceníte?

Určitě osmého místa ze závodu s hromadným startem na olympiádě v Pchjongjangu a pak osmého místa ze čtyřboje na mistrovství světa v Amsterdamu.Která délka trati vám nejvíce vyhovuje?Jsem schopná jet cokoliv, ale nejsem sprinterka a pětikilometrová trať už je na mě zase moc dlouhá. Takže nejvíce mi vyhovuje 1 500 metrů a „trojka“. V Česku nemáme bruslařský ovál.

Kde trénujete?

Přes zimu většinou v zahraničí, například v Německu či Itálii, letní přípravu můžeme dělat i doma.

Jak se u rychlobruslařů liší letní a zimní příprava?

U nás se příprava tolik neliší podle sezóny, ale spíše podle toho, jestli před sebou máme závody. To v trénincích už trochu ubíráme. Jinak tvoří naši přípravu kolo, běh, kolečkové brusle, posilovna a podle možností led. V létě trénujeme i třífázově, během zimy většinou míváme dva tréninky denně, protože jsme omezeni časem, kdy smíme na ovál.

Na kole toho najezdíte poměrně hodně. To je při rychlobruslení obvyklé?

Rychlobruslaři si na kole obvykle zlepšují kondici, ale je pravda, že když se Martina Sáblíková začala objevovat na mistrovství republiky v cyklistice, začala jsem i já více jezdit a postupně také závodit. V juniorské kategorii jsem se zúčastnila i mistrovství světa. 

K závodu L'Etape Czech Republic by Tour de France vás také inspirovala účast Martiny Sáblíkové?

Dá se to tak říct, už jsme spolu několik závodů absolvovaly. Martině jsem ale říkala, že jí budu dělat hlavně bodyguarda, aby se jí něco nestalo. Ostatní závodníci totiž většinou neberou ohledy na to, že před sebou máme sezónu a nemělo by se nám nic stát. Od začátku mi bylo ale jasné, že s ní tempo neudržím, zvlášť když jsme si vybrali delší stotřicetikilometrovou trasu. 

Jak jste si závod užila?

Na start jsem nastupovala s velkými obavami, aby mi nějaké zranění nenarušilo sezónu. Obavy ale brzy opadly a musím říct, že to bylo něco neuvěřitelného. Účastníci vše brali velmi pohodově, nechovali se tak agresivně, jako to bývá na jiných závodech. V balíku, ve kterém jsem jela, jsem si užila i spoustu legrace. Netušila jsem, že se můžu během závodu tak zasmát. Soupeři si povídali a dělali různé vtípky, navzájem si pomáhali, ukazovali si díry a střídali se ve vedení. A klobouk dolů i před organizací, všechno bylo skvěle naplánované.Zvládla jste svou funkci bodyguarda?Martina se trhla hned v prvním kopci, kde mě zbrzdila skupinka spolujezdců. Nemělo smysl, aby na mě čekala, takže jela svým rychlejším tempem. 

V kategorii žen byla Martina Sáblíková první a vy hned za ní druhá. Čekala jste to?

Před každým startem, ať se jedná o cyklistiku, nebo rychlobruslení, se kouknu do startovní listiny a zkouším odhadnout, jak bych se mohla umístit. Občas toho lituji, ale tady jsem aspoň viděla, že žen tolik nepojede, takže šance na umístění byly. Samozřejmě ale nikdy nevíte, jak se bude závod vyvíjet. 

Není pro vás demotivující jet společně s muži, kterým se nemůžete výkonnostně vyrovnat?

Není. Kdybych si mohla vybrat, jezdila bych raději smíšené závody s muži. Chlapi většinou dávají na ženu v balíku pozor. Když jedou ženy samy, jsou schopny soupeřku převálcovat. S nimi má člověk opravdu strach o život.

Máte svůj sportovní sen?

V rychlobruslení je to určitě účast na olympiádě, protože už jen nominovat se na ni je velmi obtížné. Na pěti kilometrech jede jenom dvanáct lidí, na třech kilometrech to bývá dvacet závodníků, takže už kvalifikace je obrovským úspěchem. Letos to bude pro mě asi hodně těžké, protože dorůstá nadějná mladá generace rychlobruslařek. Pokud bych se ale na olympiádu probojovala, chtěla bych se umístit lépe než minule.

Dostala jste se už někdy do stavu, že už jste se sportu dál věnovat nechtěla?

Ne vždy se člověku daří tak, jak by chtěl. Potom ho napadají různé myšlenky. Není úplně jednoduché zůstat nastavený pozitivně, když se nedostavují úspěchy. Takže i mně to několikrát v hlavě probliklo. Ale vzhledem k tomu, že se ve sportu pohybuji opravdu od malička, zatím ani nevím, co jiného bych dělala.

Musíte se ve stravování hlídat? Máte sestavený svůj jídelníček?

Když jsem hrála hokej, měla jsem o pár kilo víc. Pro rychlobruslení je ale lepší, když taháte méně kilo. Když jsem začala více trénovat, šla naštěstí váha dolů sama. Nějak zvlášť se hlídat nemusím, mám tolik pohybu, že příliš nepřibírám. Doma ovšem někdy mívám výčitky, co všechno sním, protože tu mám k dispozici hodně dobrot. Žádný vypracovaný jídelníček pro sebe nemám, před závody se jen snažím vynechat nezdravé jídlo. 

Proč jste si pro další vzdělávání vybrala gastronomický obor?

Na základní škole jsem neměla vyhraněný názor, čemu bych se chtěla věnovat, a tak jsem šla na kosmetičku. Špatně jsem však zvládala kombinaci tréninků s praxí. Když jsem začala trénovat s Martinou, přestoupila jsem na střední gastronomickou školu, která je ve Žďáru nad Sázavou, takže šla výuka lépe skloubit se sportovní přípravou. 

Chtěla byste se tomuto oboru věnovat i po skončení sportovní kariéry?

Přiznám se, že zatím vůbec nevím, čemu bych se chtěla pak věnovat. Zatím se soustředím pouze na sport. Až to přijde, jsem ochotná si vzdělání ještě doplnit. Klidně by to mohla být práce s malými dětmi, zvířaty nebo třeba někde v rodinném penzionu.